Je pátek a právě mě čeká první uniform check. Stojím před (bývalou) letuškou, která vypadá jako reklama na Barbie po 30 letech s naprosto předstíranou přátelskostí.
Nedá se nic dělat, všechno musí být do pondělí ťip ťop. Náušnice, nehty a stíny jsem vyřešila hned, s vlasy to už byl ale tvrdší oříšek. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou obarvení vlasů doma, ale s mým štěstím a umem bych ty vlasy opravdu měla oranžový, a tak jsem se nakonec rozhodla jít do jednoho šíleně fancy salonu (na doporučení Barbie). Za poslední roky jsem si navykla na zrzavý přeliv a to byl i plán pro první návštěvu dubajského salonu.
Salon vypadal sice jako z Netflixové série Dubai Bling, ale přeliv mi na první dobrou úplně nechytl, takže mi to kadeřnice musela dávat na dvakrát. A za tuhle všechnu nádheru jsem svoji peněženku odlehčila skoro o 600 (!) dirhamů.
Po druhým pondělním uniform checku, kdy mi vlasy byly stále vytknuty, si teda řeknu, že na ty fancy dubajský salony kašlu a vlasy si přebarvím na svoji původní hnědou, ať mám pokoj.
Tentokrát jsem šla do salonu 5 minut od mýho ubytování. Ujme se mě jedna přátelsky vyhlížející Filipínka (celkem změna od Barbie ve středním věku) a nejmíň 20 minut probíráme moje požadavky na správný odstín, který by se co nejvíce přiblížil mým původním vlasům. Všechno si odsouhlasíme, ještě k tomu dostanu nějakou special treatment na vlasy a o hodinu později sedím v křesle s novýma vlasama.
A když říkám novýma, tak vážně myslím NOVÝMA. Nevím teda, jestli jsem barvoslepá já nebo ta Filipínka, nerozuměla mi nebo chtěla experimentovat a já jsem se zdála jako dobrej pokusnej králík, ale moje vlasy jsou černý. Černý! Kdybych chtěla, s čistým svědomím můžu jít letos na Halloween za Samaru z hororu Kruh.
Nedá se nic dělat, tvářím se jako měsíček na hnoji jak jsem spokojená, vytřesu teď už z dost vytřepané peněženky dalších 500 dirhamů a běžím si na pokoj postěžovat sobě do zrcadla.
Jediný, co teda té Filipínce musím nechat je, že mám ty vlasy jemný jak nikdy předtím. Tak aspoň ta special treatment vyšla. :D
"Teryy, vezmi nás s sebou do Skotska!" Tahle zdánlivě nevinná věta dala vzniknout rodinné dovolené, která vlastně dovolenou vůbec nebyla. Čekalo nás náročných devět dní pospolu plných peprných nadávek při řízení na levé straně silnice, zablokovaných zad, překládání každého slovíčka do angličtiny a skoro tří dnů nepřetržitýho deště.
Začátkem roku 2023 už to bylo pár měsíců od mého prvního příjezdu do Dubaje. Jenže kvůli training college a později nabitému rosteru mi v jednom z nejznámějších měst světa zůstávala spousta míst, která jsem ještě nestihla objevit. Dubaj jsem opravdu poznala až díky návštěvám z Česka. A světě div se, nabízí mnohem víc, než jen Burj Khalifu.
Poslední etapa cesty po Itálii nás zavedla přes lesnatou krajinu Emilia Romagna, k luxusnímu Lago di Como a nakonec zpět tam, kde to všechno začalo - do Dolomit. Severní Itálii jsme tak ochutnali naposledy, a hned ve třech naprosto odlišných podobách. Dodnes se nemůžu rozhodnout, která mě uchvátila nejvíc.
Náš pobyt v Toskánsku bych popsala jako jedno velký romantický klišé - staré vily, linoucí se kopce s vysokými stromy, vinice za každým rohem a ta nejpoklidnější atmosféra, kterou byste jinde jen těžko hledali. Po nekonečných pět dní jsme se ocitli někde mezi filmovými kulisami Pod toskánským sluncem a Jíst, meditovat, milovat.