Roadtrip po Itálii - Lago di Garda

V Dolomitech jsme strávili celkem čtyři dny, a i přesto, že to bylo žalostně málo času na to poznat všechny krásy italských Alp, bylo na čase vydat se dál. Čekalo nás Lago di Garda provoněné sluníčkem, espressem a konečně tou správnou italskou atmosférou.

Nechali jsme za sebou vysoké pahorky Dolomit a vydali se směrem na jih, k Lago di Garda. Změna atmosféry a prostředí šla poznat hned na první chvíli - studená rána, rakouské názvy a bundy zapnuté až ke krku jsme vyměnili za hřející slunce na tváři, vůni poctivého espressa a italskou pohodu. Skoro bych řekla, že jsme zažili takový malý kulturní šok - stačilo jen pár hodin jízdy na jih a dostali jsme se ze směsice rakousko-italské kultury rovnou do la dolce vita. 

Naše ubytování leželo na levé straně Lago di Garda v areálu letní rezidence, který obývali především rodiny s dětmi. Na naší cestě jsme se kromě turistických míst chtěli vyhnout ještě jednomu - malým, rozmazleným a cukrem nadopovaným dětem. Když jsme přijeli na nové ubytování a uviděli všechny ty děti pobíhající kolem, už jsme se začínali děsit, že po ránech i večerech (mimo čas objevování dalšího kousku Itálie) budeme muset se skřípěním zubů snášet hyperaktivitu malých výtržníků. Naštěstí (pro nás i pro ně) se náš apartmán nacházel na konci areálu, kde panovala sousedská idylka - byla tu rodinka s dětmi v teenagerovském věku (ti měli na hlavně věčně naražený sluchátka a koukali do mobilu, takže byli potichu) na straně jedné a přívětivá pán (nebo místní údržbář) na straně druhé. Za relativní soukromí jsme byli vděční, ale bylo to na úkor krásného výhledu na Lago di Garda, protože rezidence se nacházela trochu dál od jezera a samotný apartmán byl navíc stočený na stranu. A tak jsem ráno i večer zklamaně koukala ne na autobusové nádraží, ale na ubohý parkoviště.

První výlet se ironicky nekonal k nějakému městečku na pobřeží Lago di Garda, ale do Verony, která byla jen půl hodiny vlakem od nedaleké stanice Desenzano del Garda. Dojmy z Verony bych shrnula tak, že vše, co se o ní tvrdí ve filmech i knížkách, je pravda. Je to malé, romantické městečko, s vlastním koloseem, spoustou nádherných, historických budov, širokou nabídkou kaváren i restaurací a samozřejmě s legendárním balkonem, ze kterého Romeo vyznal svoji lásku Julii. A právě na tento slavný balkon, kam míří snad každý turista, jsem se já nepodívala. I když jsem věděla, že jde spíš o turistický lákadlo, chtěla jsem se na tohle významný místo alespoň letmo podívat. Jednoduše jsem po návratu z roadtripu chtěla moct říct "Jo, ty myslíš ten balkon z Romea a Julie? Tak u toho jsem byla, ale není to nic moc." Tuhle větu jsem slyšela i z přítelových úst - Veronu už jednou navštívil a prohlásil, že to není nějak zvláštní místo, prostě jen balkon, kterýho si člověk ani nevšimne, pokud o něm neví. Rozhodl, že nám za ten čas nestojí, a ani moje argumenty bohužel neuspěly. Kromě tohoto jsme si ale Veronu prošli celou; není nějak velká, takže jednodenní výlet tak akorát stačil. Nedokážu odhadnout (a ani si to nechci představovat), kolik turistů sem zavítá během hlavní sezony, ale na přelomu dubna a května ulice nejromantičtějšího města Itálie brázdilo přiměřený množství návštěvníků. Procházku jsme započali u Kolosea a pokračovali přes Città Antica až k Ponte Pietra, kde jsme výlet zakončili pořádnou porcí italským gelato.

Limone sul Garda představuje jedno z těch populárnějších městeček u Lago di Garda. Tohle místo je oblíbené hlavně kvůli své historii pěstování citronů. Ty tu najdete opravdu všude - u domů na citrusovnicích, na malovaných kachličkách umístěných do dlažby nebo do kamenných zdí domů značící ulici, ale především v obchodech s dárkovým zbožím. Věřím, že město kdysi mělo své osobité kouzlo, a možná jsem jeho záchvěvy cítila v krásném výhledu na hory a jezero, ale teď z něj zbyla jen velká přehlídka pro turisty. Nejvíc citronů tu opravdu najdete v obchodech a za několik eur si můžete pořídit všechno, co aspoň trochu zavání citrusovou vůní a kýčovitým suvenýrem - od zástěr, přes tašky a svíčky, až po jídlo, jako jsou bonbony a limoncello (sladký likér vyrobený z citronů). Alespoň ten mi připomínal autentičnost Itálie. Přičtěte k tomu malou rozlohu městečka, mnohem menší, než kolik dokáže pojmout turistů za jeden den, a prcháte pryč tak rychle, že vám nikdo ani nestihne vnutit suvenýr na památku.

Od Limone sul Garda jsme se přemístili do nejznámějšího města na jezeře, a to do Riva del Garda. (Všimli jste si, jak každé místo má trochu jinou předložku - di, sul, del?). Tohle město leží v oblasti Trentino až úplně na severu jezera a cesta sem vedla podél jeho pobřeží. Překvapivě, i když je to nejznámější město na jezeře, nebyli tu skoro žádní turisti. Anebo byli, ale díky velikosti města se úměrně rozprostřeli do všech jeho částí. Jak jsme z Limone sul Garda rychle prchali, tady jsme naopak spočinuli. Sedli jsme si do kavárny na náměstí Piazza III Novembre, ze kterého se otevíral nádherný výhled na jezero a okolní hory, a vychutnávali si ledové affogato. Kromě kochání se okolní přírodou a ikonickou Torre Apponale na náměstí jsme se taky bavili pohledem na skupinku cyklistů. Podle řeči pocházeli z Rakouska, na lehátkách přiléhajících ke kavárně popíjeli italský pivo a k tomu přikusovali klobásky, které si donesli z obchodu hned vedle (to není domněnka, výpravu za výživnou svačinkou jsme celou dobu pozorovali). Ti by svůj původ nezapřeli ani kdyby mluvili tím nejjižanským italským přízvukem. Jelikož nám počasí přálo (a zmrzliny nikdy není dost), zaplatili jsme v kavárně, Rakušany nechali jejich stereotypům, koupili jsme si další porci gelato a bezcílně se procházeli městem s hřejícím sluncem na tváří a chladící zmrzlinou v břiše.

Začti se do dalších příběhů